Když člověk potká člověka

11. december 2016 at 19:38 | Susane S. |  Píšu
Po delší době se opět ozývám, tentokrát se seminární prací z psychologie na téma "Když člověk potká člověka". Dopadlo to tak dobře, že jsem byla vybrána na den psychologie abych svou práci odprezentovala, odměna jak prase, fakt o to stojím. Samozřejmě jsem to mohla odmítnout, ale řekla jsem si, proč ne, když mě pančelka vybrala. Práce je už starší, měli jsme ji odevzdat do 25.listopadu, ale teprve minulý týden nám řekla výsledky a mně onu skvělou zprávu. A jelikož vás o to nemohu ošidit tak ji poskytnu k přečtení i vám, jaká pocta, že? Četla jsem to i před celou třídou, aniž bych musela, moje skvělá kamarádka mě jednoduše vyhecovala k tomu abych si ty cáry papírů prostě vzala a přečetla před celou třídou něco, co bylo jen pro učitelčiny oči. Nakonec jsem se rozhodla i proto, šoupnout tenhle článek do tématů týdne, protože v tom vidím až přehnanou souvislost, protože skutečnosti vypsané v práci mi opravdu změnily život.
Dost kecání okolo, celou práci najdete nečekaně v celém článku. :D


Znali jsme se už delší dobu, potkávali se téměř často a právě tato skutečnost mi nedávala spát, říkala jsem si, že asi nebude náhoda, že na sebe narážíme tak často. Měla jsem touhu poznat ho blíž, chtěla jsem se s ním dát konečně do řeči a zjistit jaký je, jak se chová, jaké má názory jak vystupuje mezi lidmi, jakou má reputaci, zkrátka jsem o něm chtěla zjistit všechno. V té době jsem měla ještě nízké sebevědomí a moc jsem nevěřila tomu, že by se semnou dal do řeči.

Po několika týdnech nastala příležitost, kdy jsem se k němu mohla dostat blíž a konečně ukojit touhu s ním mluvit, samozřejmě bych to nebyla já kdybych něco nezkazila. V ten osudný den, kdy jsme se měli sejít jsem dostala zkrat a nepřišla jsem. Možná jsem udělala dobře, možná ne, ale teď už mi to může být jedno. Protože o nedlouho později nastala další příležitost, kterou jsem už nepropásla, to už jsem si nemohla dovolit.

Konečně jsme se setkali a prohodili spolu pár slov. Mé představy o něm se naplnily, čekala jsem zklamání, které naštěstí nepřišlo. Přišlo něco, co si dodnes nedokážu vysvětlit, stále tomu nemůžu uvěřit, že ten člověk, o kterém jsem si myslela, že by o mně ani nezavadil mi teď bude přát dobrou noc i dobré ráno. Je tomu už skoro rok. Potkala jsem úžasného člověka, který změnil základy mého života, změnil moje chování, jednání a v některých situacích i prožívání. Ukázal mi, že věci, které se zdají být špatné mají i světlou stránku. Naučil mně užívat si života, díky němu už ho nevidím jen jako čekání na smrt, ale má nějaký smysl. Do té doby jsem všechno viděla černě, byla jsem pesimista každým coulem, nevěřila jsem ničemu a nikomu. Teď už vím, že tato strategie žít život není až tak správná. Možná se to zdá být přehnané pojat seminární práci tak že si vylívám srdíčko, ale opravdový smysl je v tom, že to naše osudné setkání beru jako obrovskou životní příležitost i zkušenost.

Když jsem poznala člověka jako je on, můj život se otočil o několik stupňů a já jsem si uvědomila, že láska má smysl, nechci působit jako zaslepená bezednou láskou, jsem sice zamilovaná ale svůj realistický a skeptický pohled na svět jsem si uchovala. Změnu jsem začala pociťovat až tehdy, kdy se začali měnit mé názory a postoje k určitým situacím. Lidé, kteří mi připadali normální, teď vidím jako bezcenné osoby, které jen přebírají názory druhých a sami se k tomu neumí vyjádřit, dřív jsem tohle neviděla, protože mi nikdo neukázal tu skutečnost, že něco je jinak. Patřila jsem k nim. Patřila jsem k těm bezcenným osobám, které jen poslušně přikyvují. Nechci říct, že teď jsem něco víc, jen tím chci naznačit to, že jsem objevila možnost vynikat, možnost mít jiný názor, možnost říct nahlas co si myslím. Byl to pro mně zásadní a rozhodující krok, a sice vybrat si mezi "tichou myškou" a "drzým vlkem". Samozřejmě, že zásadním krokem bylo také podstoupit to riziko ztráty veškerého soukromí a osobního života, možná to zní trošku přehnaně, ale není to přehnané, nýbrž velmi obecně shrnuto.

Považuji to za velký pokrok v budování mé osobnosti. Už nejsem jednotka, ale týmový hráč, nemůžu myslet už jen na sebe, ale na nás. Nikdy jsem tohle nepoznala, protože mi to logicky nikdo neukázal. Je těžké přejít ze samotáře na společenskou osobu. Tento proces byl pro mně velmi náročný už jen proto, protože jsem nikdy neměla velké nároky na osoby kolem mně, tudíž se ke mně mohl dostat kdokoliv a kdokoliv mohl ovlivnit mé myšlení. Ale nedostal se ke mně kdokoliv, ale člověk, na kterého jsem kladla nároky velké a on je ustál, to byla velká pohnutka k tomu se do něj zamilovat. To byl ten důvod proč právě píšu řádky o něm a o interakci mezi námi a také proč jsem se rozhodla pojmout tématiku tímto způsobem, protože když člověk potká člověka, nikdy neví jestli to za pár let nebude třeba jeho osudná láska.

Pro mě je toto jasný důkaz toho, že osud existuje, nedokážu si to jinak vysvětlit, že jsme se často náhodně setkávali, nejdřív se ani nezdravili, ale potom stačilo jen lehké pozdvihnutí koutků a najednou jako by nás vždycky něco spojovalo, měla jsem radar, který mě upozornil a já vycítila, že je na blízku. Možná, že to byly jen domněnky, ale že by se opakovaly v tak blízkých intervalech? Zajímavé. Nakonec nás to spojilo a dovedlo až sem, kdy jsme vlastně na začátku tvoření a budování naší společné bubliny, do které nikdo nevidí, nikdo nikdy neviděl a určitě ani nikdy nikdo neuvidí.

Jsem vděčná osudu. Jsem mu vděčná za to, že mi dal tak obrovskou šanci a ukázal mi co je to důvěra, láska, porozumění a hlavně mi ukázal, že všechno zlé je pro něco dobré. Jsem vděčná vlastně i za to, že jsem mohla napsat tyto řádky i když to ze začátku nebylo vůbec lehké. Dlouho jsem přemýšlela jak téma pojmout, nakonec jsem si uvědomila hlubší význam tématu a bylo mi jasné, že musím popsat setkání s člověkem, které změnilo mou osobu. Samozřejmě si uvědomuji, že je mi teprve 18 a v mém životě se ještě objeví spousta jiných lidí, kteří ovlivní můj život, záleží jen na mně, zda se nechám či nenechám ovlivnit. Svým rodičům vděčím za život, bez nich bych tu nebyla, ale tenhle člověk mi pomohl na mé cestě sebepoznávání nejvíc na světě. Díky němu jsem dokázala odemknout své talenty, můj potenciál, pochopila jsem, co znamená sebeláska a jak je důležitá, odkrývá mou ženskou stránku. Je to nejdůležitější člověk v mém životě. Spolu tvoříme celek. Byla bych nerada, kdyby toto bylo vnímáno jako pubertální výkyv nálady v průběhu cyklu, nýbrž spíše jako výkyv uvědomění si sebe sama, což zapříčinilo právě setkání s onou osobou a jelikož jsem velmi emocionálně založena tak na mně intenzivněji působí situace podobné téhle.
 

2 people judged this article.

Comments

1 R. | Web | 14. december 2016 at 13:20 | React

asi bych tomu přímo neříkala seminárka, ale je to hezká úvaha a v mnoha věcech fakt pravdivá. někdy máš trochu zvláštní formulace (což nemyslím špatně, spíš bych se to ještě prošla, přece jen je škoda nedotáhnout tak povedenou práci do konce).

2 Susane S. | Web | 14. december 2016 at 16:13 | React

[1]: byla to seminární práce na téma "Když člověk potká člověka" literární útvar už byl libovolný :-) Ale u mě je normální, že všechno vždycky pojmu úplně jinak než ostatní :-D jinak děkuju :-)

3 Daisy | Web | 15. december 2016 at 22:23 | React

Nedivím se, že jsi byla vybraná k prezentaci své práce. Je vidět, že v hlavě to máš srovnané, protože to je vážně moc hezké a srozumitelné :).

4 cincina | Web | 15. december 2016 at 22:54 | React

Když čtu slovo pančelka, tak si vzpomenu na svou základku:D To jsme pořád říkali pančelkoo!:D Bože, kde jsou ty časy.
Jinak gratuluji k tomu, že tvá seminárka byla vybrána:)
Jedním slovem WOW! Přečetla jsem to jedním dechem a je to opravdu úžasné:) To, jak krásně píšeš o svém příteli, je opravdu nádherné... dala si mu to přečíst?:) A taky obdivuju, že si to četla před celou třídou, protože tam uvádíš spoustu osobních věcí. Třeba to, že život není čekáním na smrt... a to máš sakra pravdu. Taky jsem si to uvědomila a snažím se s tím něco dělat:)

5 Karin | Web | 17. december 2016 at 7:35 | React

Není to tak úplně seminární práce, ale moc pěkné. Skoro jako bych to psala já, vnímáme věci moc podobě :-)

6 Susane S. | Web | 17. december 2016 at 13:15 | React

Holky moc vám děkuji! :-)

7 buttercup | Web | 17. december 2016 at 19:19 | React

já přítele nikdy neměla, so i cant relate, ale četlo se mi to vážně dobře :) přidávám se k ostatním - není divu, že vybrali tebe :)

8 Olja:) | Web | 18. december 2016 at 21:36 | React

Je to rozhodně pěkně napsané :) jenom mi přijde trochu nemístné to nazývat seminární prací. Ta vypadá trošku jinak :D ale rozhodně je to pěkný příběh.

9 Susane S. | Web | 19. december 2016 at 8:03 | React

[8]: Tak, jako seminárku jsem to odevzdala a jako seminárku to budu i nazývat :-D takže už mi nemusíte psát, že to tak nevypadá :-D
Jinak moc děkuju. ♥

10 cincina | Web | 20. december 2016 at 22:29 | React

A bude nějaký vánoční článeeek?:)

11 Natálie | Web | 21. december 2016 at 10:37 | React

jůůů.. :) to je tak hezké... krásně napsané... :)

12 Pražský poděs | Email | Web | 22. december 2016 at 14:32 | React

Včera jsme na podobný téma měli trochu opilou diskuzi s mym drahym- o vztazích, teď už i o tom našem.
Ten chlapec je idealista, nedokázala sem ho přesvědčit o tom, že je partnerská láska sobecká, i ta naše. Furt operoval s intersubjektivitou, která má samozřejmě taky svojí důležitou roli, ale to nic nemění na tom, že je partnerská láska sobecká.
Neni to tak, že bych na lásku nevěřila, nejsem zas takove skeptik, abych odmítala něco, co jsem poznala. Jen věřim, že je omezená. Muj chlapec by sobecky žárlil, kdybych mu oznámila, že jsem ho podvedla (pravděpodobně, o tom, že bychom mohli mít vztah, ve kterym bych šukala, koho bych chtěla, jsme se ještě nebavili). Kdyby mě podvedl on (bez předchozí dohody), pravděpodobně bych ho udusila polštářem a  tu děvku, do který ho strčil, bych zavraždila asi víc drastickým způsobem. Tohle je strašně sobecký jednání, kterýmu se člověk nevyhne. Člověk je sobecká bytost. Základ stojí na tom, že jsem se svym drahym, protože to mě osobně dělá dobře, i to, že se se mnou má muj drahej dobře, dělá dobře hlavně mě.

13 b. | Web | 23. december 2016 at 13:34 | React

tohle bych před nikým já osobně číst nemohla, je to moc osobní :) ale je to krásný, když někoho takovýho potkáš a život nabere úplně jiný směr.. a hlavně, náhody neexistují, takže věř tomu, že osud prostě chtěl a zařídil, abyste se vy dva našli ;-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement