Slabá stránka

22. november 2016 at 19:22 | Susane S. |  Duševní průjmy
Po dlouhé době se mi zalíbilo téma týdne, konečně je tu něco, k čemu bych se potřebovala vyjádřit, jelikož mně trápí poslední dobou dost věcí a jednou z nich je srdce z kovu mého milého.
Tradičně odcházím z každé hádky jako poražený a jako ten nejvíc cíťa na světě. Je to právě tím, že nemám srdce z kovu a že má slabá stránka v těchto situacích bohužel dominuje. Neumím se něčemu postavit a "natřít" mu to. A to ze mě dělá slabocha. Kolikrát mám na jazyku dost ošklivé věci, které by možná hádku ukončily, možná ještě více rozproudily, jenže jsem osoba s veeeeelkými city a s emoční stránkou docela rozvitou tak neumím říct narovinu ty ošklivé věci. Buď je zkloubím tak aby z nich vyšly věci dobré a tudíž tím jdu sama proti sobě anebo z toho vzniknou slova absurdní až trapná. Takže radši držím hubu a nechávám na sebe řvát za věci které jsem udělala i neudělala, za věci které jsem pokazila i nepokazila a dokonce i za věci, o kterých jsem nevěděla.


Ale o tom dnešní článek nebude. Chtěla bych psát hlavně o mém procesu získávání srdce z kovu. Musím říct, že proces je to docela složitý, ačkoliv záleží na mnoha faktorech, které ho dost ovlivňují a někdy dokonce úplně zastaví, protože jednoduše nevíte jak pokračovat a co má být dalším krokem. Překvapivě jsem se do tohoto procesu vůbec nechtěla pouštět, dokud jsem tedy nezačala zjištovat, že ta moje slabá stránka mi vážně ubližuje a dělá ze mně slabou osobu. Je těžké změnit svou povahu ve věcech, které máte docela zakořeněné. No výjimka je v tom, když chcete změnit svou povahu ve prospěch svůj i svého vztahu a jelikož mi na mém současném vztahu hodně záleží a vidím v něm velkou bucoucnost i potenciál k vytvoření rodiny!! (U mně je toto zcela nezvyklé) tak pro to udělám vše a budu se snažit změnit svou slabou stránku ve svůj maximální psychický a později i fyzický rozvoj.
Zkráceně řečeno se snažím vytvořit v sobě přirozenou autoritu vůči ostatním, hlavně vůči mému příteli. Pokud se toto dostane "do rukou" mých přátel, jistě se pozastaví a neuvěří, že něco takového bych mohla napsat právě já. Je to proto, protože před přáteli i nepřáteli si respekt dokážu získat, ale už na začátku seznamování s mým později přítelem jsem dělala zásadní chyby v komunikaci s novým člověkem. Propadla jsem absolutně všemu a hned od počátků jsem suverénně prozrazovala všechno co se dalo. V tu chvíli mi to samozřejmě přišlo jako super nápad (spíš jsem si to absolutně vůbec neuvědomovala) vykvákat všechny moje fígle týkající se komunikace s lidmi a následné manipulace s nimi. On samozřejmě není blbej debil aby to později nepoužil proti mně a teď když už náš vztah je v takové fázi, kdy si na plnou hubu (kromě mně) řekneme úplně všechno, tak s největším klidem obrací MOJÍ zbraň proti MNĚ!
Je to složité a přesně tento faktor zastavil můj proces sebezdokonalování. V jednom článku jsem psala jak mi přítel dodává sebevědomí a sebejistotu, ale teď tu chci psát, že mně občas srazí na dno svými až moc hrubými "přednáškami". Vůči těmto "přednáškám" mám potřebu se obrnit a nenechat sebou cloumat na všechny strany jak se mu zachce a avšak je to v této fázi těžké, nevzdám to a ukážu mu (nejen jemu), že stále mám nějaký potenciál a že se ve mně může probudit něco co ho navždy potopí i s jeho superegem.
Samozřejmě nemám v plánu se příteli nějakým způsobem mstít, jen chci vrátit zpět svou masku, kterou jsem měla před tím než jsem vstoupila do svazku manželského :DD Ona maska, o které se chystám hovořit tvořila mě. Tvořila můj obal, který byl docela nepřůstřelný, tedy do té doby dokud nepřišel někdo a nesetřelil to zpříma mou pistolí!
Jsem smutná a zároveň rozzlobená, že jsem toto vůbec dopustila, hold jsem se ocitla na úpatí, kde jsem si nepřipouštěla to, že by se to mohlo zlomit a já bych to odnesla se vším všudy.
Moji milí čtenáři, ani nevíte jak moc bych si přála aby tento proces byl tak jednoduchý, že by stačilo mávnout kouzelnou hůlkou a můj "obal", moje maska by byla zpět. Možná se to zdá pro někoho nepochopitelné, nebo absurdní, ale vězte, že toto je hlavní věc, díky které mám každodenní starosti a díky které kolikrát nemůžu klidně spát. Je těžké když vás někdo nevědomky potápí s domněním, že si z vás dělá jenom šoufky, ale nakonec to má docela fatální následky.
Možná bych ten zmiňovaný proces ani nemusela podstupovat, kdyby tohle všechno přítel věděl, možná by si uvědomil, že v některých situacích má na mně a mou psychiku špatný vliv, ale co kdyby mně bral jako blázna, který jen neví co se sebou? Ani přinejmenším toto není myšleno zle ani jako stěžování si. Svého přítele mám ráda a szeretlemuju se vším všudy (naše verze milovat), ale v některých momentech se před ním cítím v úskalích a na dně, možná se mi tímto snaží něco říct, něco mně naučit, možná i toto je součástí procesu tvoření srdce z kovu, pokud ano tak ten proces snad ani podstoupit nechci.
 

4 people judged this article.

Comments

1 cincina | Web | 23. november 2016 at 22:24 | React

Nechat na sebe křičet je právě ta chyba, protože člověk, který si toho všimne, toho může sakra zneužít a ublížit ti.
Taky jsem citlivka... strašně velká citlivka. Ale co se týče hádek, tak se ve mě něco vzepře a dokážu řvát, říkat ošklivé věci, které mě třeba i později mrzí... ale jsem za to ráda, protože člověk by po sobě neměl nechat šlapat.
Přesně pro tohle si dávám pozor, před kým se odhaluju. Není nic horšího, než když se člověku odhalíš a tvá milovaná osoba to ve vzteku používá proti tobě. To byste si měli vyříkat. To bys potom taky proti němu mohla vytáhnout tohle a támhleto.

2 DIYLenka | Web | 26. november 2016 at 16:41 | React

tiež som momentálne na tom podobne ako ty v procese premeniť srdce v kameň :D.. na mňa stačí, že niekto zvýši hlas a ja sa rozplačem takže viem aké to je ked ti tvoja slabá stranka ubližuje

3 cincina | Web | 28. november 2016 at 22:34 | React

Děkuju za pochvalu, vážím si toho!♥

4 Bianca | Web | 30. november 2016 at 18:48 | React

No, tiež nemám srdce z kovu. Alebo aspoň niekedy tak vyzerám a potom sa to neskôr vo mne prevalí, keď som sama a rozplačem sa.
Veľmi pekný blog!
btw: ďakujem moc krásne :)

5 buttercup | Web | 3. december 2016 at 16:58 | React

jako. krásně píšeš brácho, o tom žádná, ale když tohle je na mě hrozně depresivní, vůbec nevím, co k tomu dodat. já srdce z kovu určitě nemám, i když bych ho občas chtěla a potřebovala. to moje je spíš.. z želé, nebo z něčeho podobně měkkýho :D

6 ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 3. december 2016 at 18:02 | React

Jak já to znám...jen mne lásky umírají

7 fakynn | Email | Web | 4. december 2016 at 15:53 | React

Pane bože, jsem teď naprosto hotová z toho, že jsem našla opět tvůj blog, to je pecka. Myslela jsem, že už nepíšeš. :)

K prvnímu odstavci... máme to úplně opačně, já jsem jako tvůj přítel a můj přítel je jako ty. No... asi bych se nad sebou měla dost tvrdě zamyslet.

Já bych snad neřekla, že mám srdce z kovu, jako hubu. Řeknu všechno, ale pak zas očekávám i to, aby to říkali ostatní. Tady je krásně vidět, jak jsou prostě povahy lidí úplně jiné, na jednu stranu je to fakt super.

A co příteli to napsat v podobě takovýho slohu? Třeba mu to nějak dojde?

8 Terynka | Web | 5. december 2016 at 19:48 | React

Velice depresivní článek :-( nikdy nemůže být srdce z kovu! A podle článku soudím, že by přítel neřekl, že si něco takového napsala ty :-)

9 Karin | Web | 8. december 2016 at 18:06 | React

Možná že cíl by neměl být získání srdce z kovu, ale spíše obměkčit srdíčko tvého milého...? :-)

10 Born As Unicorn | Email | Web | 10. december 2016 at 9:25 | React

Souhlasím s Karin :) Nemyslím si, že je něco špatného na tom, že ty jsi citlivá, naopak. To je právě to dobré a možná je cesta jak obměkčit jeho srdce :)

11 b. | Web | 11. december 2016 at 19:13 | React

ono je dobré nemít zas tak moc srdce z kovu, ale je fajn si umět dupnout. já jsem třeba pěkně vyplašená povaha, ale na chlapa si zas zakřičet umím :D nejdřív vychovával on mě a pak já jeho :D

12 zjinyhosveta | Web | 19. december 2016 at 13:50 | React

Jo, můj ex uměl takovou věc, a to hodit vinu na mě, i když za to mohl on. Byl to perfektní manipulátor a navíc psychicky narušenej magor. Jelikož já kdysi byla totální naivka a připosírka, tak jsem mu to trpěla několik let a pak, jednoho krásného dne, se ve mně vzedmula všechna má hrdost, srdce se zatvrdilo a i přes jeho zhroucení, pláč a nářek (což mě utvrdilo v tom, co je to za ubožáka) jsem hrdě odešla a nechala ho tam. Můj současný přítel dostal jasně najevo, co si smí a nesmí dovolit a respektuje to. A tak by to mělo být.

13 nudistka | Web | 19. december 2016 at 19:53 | React

A s takovým člověkem chceš vytvářet rodinu? Fígle na komunikaci a manipulaci s lidmi? Správně to obrací proti tobě. Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim. Hovoříš o masce, nemyslím si, že by ve vztahu měla být maska. Hodláš ho potopit, ale nechceš se mstít. Dost si protiřečíš. Je to totéž. Přirozenou autoritu buď máš nebo nemáš. Ty ji nemáš. Našel se totiž někdo, kdo je silnější jak ty a to tvůj přítel. Dělej jak myslíš, ale osobně bych ve vztahu s bláznem nebyla a už vůbec bych s ním nezakládala rodinu. Pokud ses netransformovala do této chvíle, už se ti to nepodaří.

14 zjinyhosveta | 19. december 2016 at 23:26 | React

[12]: Ještě bych chtěla podotknout, že druhý se k člověku bude chovat přesně tak, jak mu to člověk dovolí. Žádnou masku, přesně stanovit hranice, které když poruší jednou, ok, ještě šance, podruhý už pá pá. Ale já s vyšinutcem žila několik let a nedokázala ho opustit a dnes si říkám, jakej by to byl průser, mít s takovým materiálem dítě. Už bych byla svobodná matka s nervama na dranc.

15 Marka | Web | 20. december 2016 at 18:25 | React

:) asi mám jiný názor na to, jak někoho milovat :) osobně chápu, co prožíváš, protože jsem sice jen vzdáleně, ale musela něco podobného taky podstoupit, sice jen co se týče přátel, protože přítele jsem si našla až pak a sním je všechno v pořádku... Hlavně moje zbraň je upřímnost (i když diplomatická), kterou občas někoho mile nebo nemile překvapím... záleží, o čem je zrovna řeč... občas asi někomu i ublížím... ale aspoň nikomu nelžu

16 Terrie. | Web | 20. december 2016 at 21:54 | React

V mém okolí pořád slýchávám, že "dnešní vztahy jsou povrchní, krátkodobé, ... celé špatné". Osobně jsem toho názoru, že nasazování masek je jedním z důvodů téhle nestability dnešních vztahů. Jak můžu s někým byť potenciálně zůstat celý život, když nejsem úplně sama sebou? O tom to přeci není... Když si musím nasazovat masku, není v tom vztahu něco špatného? Chci říct - jasně, nenechávej po sobě křičet, nenechávej sebou házet, nepoddávej se ... Ale když se obrníš, nasadíš masku, je to opravdu to správné řešení? Není spíš problém obecně v tom, jak se k tobě přítel chová? Nekovové srdce je krásná věc, kterou dnes tak někdo nemá ... rozdíl je nechat s sebou vláčet a mít "měkké srdce" a být tím milujícím a laskavým. A to se dá skloubit s tím, abychom nebyli ponižování ... Já bych právě svět o taková srdce, která nejsou z oceli, nepřipravovala, už tak jich má žalostně málo ...
Držím palce!

17 ... | 21. december 2016 at 12:08 | React

Nechapu nac lidi zustavaji s nekym,  s kym nejsou stastni. Kdyby na mne nekdo krici a furt mi neco vycita tak se otocim na pate a odejdu.

18 K. | 22. december 2016 at 12:15 | React

Normálně bych si řekla "Co je toto za holku, proč si to dělá?". Jo, normálně, protože kdysi, kdysi jsem byla jako kdysi ty, a pak přišel někdo, kdo mě i přes tu všechno lásku přeci jen ničí a já tu teď sedím, koukám na tvůj článek a připadám si, jako by byl napsaný mnou. Asi milujeme tak moc, že dovolíme druhým, aby nás zraňovali, protože my je přece milujeme, my to přežijeme, i když by to tak nemělo být. Přeju ti, ať se co nejdřív cítíš o něco víc spokojenější. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement