Jak se snažím být lepším člověkem

24. october 2016 at 20:06 | Susane S. |  Píšu

... a jak jsem to nakonec vzdala, protože dobrým člověkem být nechci, nemůžu

Mám chuť psát, mám chuť se vypsat ze všech myšlenek, které se mi honí hlavou.
Problémem je, že když se odhodlám otevřít si word a začnu psát, tak se mi najednou všechny myšlenky se tak nějak zamotají a vznikne z toho akorát tak ultrasračka.


V posledním čase na mně doléhá taková zvláštní nálada, lidi kolem mně už mi nepřijdou tak odporní a dokonce se s nimi začínám dávat do řeči, samozřejmě, že ta konverzace má mnohdy velké mouchy, ale ani mi to překvapivě moc nevadí. Už lidi nevidím jako ty vetřelce, který se ke mně chtějí vetřít, zjistit o mně všechno co jde a pak to všude vykecat za záměrem ublížit mi. Vidím v každém tu individualitu a zároveň tu hnusnou totožnost, protože se mi zdá, že čím víc se někdo snaží být originální, tím víc splývá. Škoda, že to je jen období, které mně za chvíli zase přejde a lidi budu dál v klidu nensášet.

Proces snažení se udělat ze sebe lepší osobu je těžší než si vůbec dokážete představit. Nikdy, opravdu nikdy jsem se nezamýšlela nad svým chováním a bylo mi absolutně upřímně u prdele jestli lidem ubližuju nebo ne. Byla jsem sobecká. Nezáleželo mi na tom jak mě ostatní vidí, hlavně že mě nemají rádi (naplňovalo mně to - pořád naplňuje, ale o tom jindy). Čím víc nad tím přemýšlím, začínám si všímat toho, že jsem neskutečně zákeřná, ono se to možná nezdá, protože tady se to tolik zatím neprojevuje, protože všechny své čtenáře mám moc ráda a nedokázala bych vás nějakým způsobem urážet, blogeři jsou pro mně jiné osobnosti než ty které potkávám mimo internet.

Je fakt na hovno, že si tohle uvědomuju až teď, ale důležité je, že se s tím snažím něco dělat (vlastně nesnažím, jenom čekám že postupem psaní tohohle článku přijdu k nějakému spasení a najdu smysl života). Nikdy semnou nic neudělalo, když někdo v mé blízkosti byl očividně nešťastný, smutný nebo jakýmkoliv způsobem ublížený. Bylo mi to fakt jedno, protože jsem si vždycky říkávala, že je zbytečný rozveselovat někoho kdo je teď momentálně v háji, soudila jsem to hlavně podle toho, že já sama jsem neměla ráda když jsem byla ubrečená ve třídě a najednou byli všichni zvědaví co mi je a už se snažili mě rozveselit, což ve mně vyvolalo spíš vztek než nějaký uspokojení.

Zatím píšu jenom v minulém čase. Sice sobecká jsem furt, zákeřná trošku taky ... ale mrzí mně to. Chci lidem pomáhat, chci být zdrojem dobrých zpráv, štěstí, chci aby ze mě čišila jen pozitivní energie ...

Ano opravdu to chci, opravdu chci být dobrý člověk. Nebo spíš lepší forma vyjádření bude: chtěla bych být lepším člověkem. Je tu ovšem jeden háček. Nevidím v tom žádný profit, nechci dělat nic, co pro mě nebude přínosem. To je ta moje odporná povaha, sice uznám že je to odporný, ale na druhou stranu jsem s tím spokojená, protože se cítím tak nějak lépe. Odjakživa dělám všechno pro svůj vlastní prospěch, nezáleží mi na lidech okolo mně, snažím se to změnit, ale nakonec když se nad tím zamyslím ... proč bych sakra měla měnit něco co je pro mě více méně důležitější než blaho okolí. Život mně naučil se spoléhat jen na sebe, nemám jinou možnost.

Nemám v plánu se zavděčit každýmu druhýmu, jenom proto abych měl klid.
Věta z Ektorovy skladby. Od té doby co jsem to slyšela poprvé mi to utkvělo v paměti a nemůžu se toho zbavit. Vlastně většina skladeb od Ektora nakonec změní všechna moje rozhodování okolo změny mé osobnosti. Je sice paráda, že se zamýšlím nad tím jak bych ráda změnila svůj přístup k ostatním, ovšem ta překážka která stojí mezi: "být lepším člověkem a snažit se v sobě budovat lidumila" a "vysrat se na to a dál být bastard" je tak velká a nepřekonatelná, že to radši vzdávám. Nebudu přece riskovat, že skončím někde mezi lidumilem a bastardem, to by byl můj konec.
35
Je to takový celý moc zamotaný na to abych si to po sobě přečetla a něco upravovala. Snad se z toho vymotáte a nějak poberete co jsem tím chtěla sdělit ... já vlastně nejsem špatný člověk, já jen nechci sdílet svoje štěstí s lidmi.

BTW. Prezentace mé image nedopadla zas tak strašně jak jsem předpokládala, nakonec ta celá hodina probíhala přinejmenším zajímavě a potvrdila jsem si, že lidi opravdu dokážou lhát sami sobě. Do té doby jsem si myslela, že to prostě nemlže být možné. :D :D
BTW no. 2. Pokud by jste si našli chvilku času, mohla bych vás poprosit o hlas v pubertální soutěži tady? pro Susane S. Děkuji ♥
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Asterius | Email | Web | 24. october 2016 at 21:11 | React

Samozřejmě že je v tvém případě nesmysl být lepším člověkem, nebýt sobecká atd. Jsi přece atheistka, takže není se čemu divit. Jsi dobrý příklad, kam atheismus vede. Díky.

2 Daisy | Web | 24. october 2016 at 21:26 | React

Také chci ýt lepším člověkem, ale v depce toho člověk moc nenadělá sám se sebou.. Ach ten podzima a ozchody - nejlepší kombinace evr :D

3 Ivča | 25. october 2016 at 18:59 | React

Vážně zajímavý článek. Já jako člověk, kterého pomoc jiným doslova naplňuje jsem si vždycky říkala "Jak si někdo může myslet, že pomoc, dobrovolnictví a laskavosti nic nepřinášejí? A nedělat tak nic pro ostatní?". Takže číst tento článek pro mě bylo vážně zajímavé.
Práce sama se sebou je těžká cesta, ale za takový rok práce, když se člověk podívá dozadu, tak to za to stojí. Možná jen "být dobrým člověkem" je v dnešní době příliš vysoký (a taky dost abstraktní cíl). Ale chci být naivní a věřit, že v každém je něco, co si přeje štěstí i pro jiné než jen pro sebe samotného :) Jinak už jen to, že se člověk nad sebou zamyslí a chce s tím něco udělat dost znamená, není nutné se do něčeho nutit, ale je taky fajn, když člověk převezme odpovědnost za to co dělá ostatním/či pro ostatní a když ho na konci týdne nebude pronásledovat svědomí, tak je dle mého vše OK.
A ten, kdo nesdílí štěstí ještě není zlý člověk :)

(jinak ráda zahlasuju, zvlášť když tam máš hafana)

4 Mara Moarte | Web | 25. october 2016 at 20:05 | React

Popravdě úplně tě chápu, já jsem něco podobného - sobecká, arogantní, sebevědomá a hlavně nechutně upřímná, vždycky mi bylo tak nějak jedno, jak mě lidi berou a popravdě mě to i baví, radši být ta potvora, co si rejpe do lidí, než vlezdoprdelka. :D jistě, občas přemýšlím nad svou temnou stránkou, občas bych se nejraději změnila v tu malinkou hodnou osůbku, která by se k lidem chovala mile a přátelsky, ovšem říkám si, že bych byla jen další nudná osůbka, kterou by lidi brali jako snadný terč k pobavení. Takže to vidím tak, že být sobecký, nevěřit moc lidem, dělat si spíše z nich srandu a být sama pro sebe na prvním místě, je prostě větší zábava a popravdě, radši být zákeřná mrcha, než si nechat od ostatních ubližovat. :D

5 petra-s-world | Web | 26. october 2016 at 20:58 | React

Mhmm.. Já jsem nikdy nebyla sobecká, ani nijak vysoce seběvědomá nebo tak. Ale upřímná to jsem. Občas se jako tak zamýšlím jestli to nebylo moc, ale to už je celkem pozdě. Pak na to ale zapomenu a kašlu na to.
Já osobně si ale přijdu jako normální. Milá ale občas i nepříjemná.
Nesnaž se změnit násilím. Bu´d to půjde, nebo to prostě nepůjde.
Lidi co tě fakt mají rádi, tě mají rádi takovou jaká si.
Nemám ale ráda ty, co jsou nepříjemní.. Nebo jsou to mrchy a myslí si že když je někdo milý tak je jen nějaká kopie ostatních. Nechápu jak jste na tuhle sra.. kravinu přišli. Nemyslím třeba teď tebe. Ale udělat občas pro člověka něco hezkého je fajn.
To s tím utěšováním, to máš pravdu. většinu se dá poznat kdy to člověk chce a nechce. když jsem přišla o tátu, nechtěla jsem moc a všichni mě s tím když to řeknu otravovali. Naštěstí toho rychle nechali. Všimli si že mě to přímo ser.. No nic. Heh.
Každopádně buď prostě svá.
Ať si na tebe ukazuje prstem kdo chce.. Je idiot nepochopí, že každý je nějaký.

6 Alex | Web | 26. october 2016 at 22:47 | React

Změnit svou povahu, mentalitu a prostě názory jen tak nejde a myslím, že ani není moc dobré se o to pokoušet - protože lidé sice prochází vývojem, ale to by mohlo být až moc násilné :/ a pak bys nemusela být vůbec šťastná... na druhou stranu když to změníš jen trochu - že třeba občas pro někoho něco pěkného uděláš nebo tak něco - lidé toho aspoň nebudou zneužívat a budou si toho o to víc vážit :)

7 fakynn | Email | Web | 27. october 2016 at 15:27 | React

Já si stále říkám, že budu lepší, nebudu k lidem ošklivá, budu produkovat jen pozitivní energii a budu to sluníčko, no a stejně jsem většinou mrázek, co ostatní podkopává a tak, to už má asi člověk v sobě.

8 fakynn | Email | Web | 27. october 2016 at 15:28 | React

Já si stále říkám, že budu lepší, nebudu k lidem ošklivá, budu produkovat jen pozitivní energii a budu to sluníčko, no a stejně jsem většinou mrázek, co ostatní podkopává a tak, to už má asi člověk v sobě.

9 cincina | Web | 28. october 2016 at 18:54 | React

Na jednu stranu tě chápu, protože člověk by se měl v dnešní době spoléhat sám na sebe. Taky jsem se tím řídila, protože jsem byla v podobné situaci jako ty. Měla jsem období (trvalo to několik let), kdy jsem taky nesnášela lidi, uzavírala se do sebe, byla na ostatní zlá a chtěla mít ze všeho prospěch jen pro sebe.
Pak jsem ale přišla na střední, kde na mě byli lidi hodní... a já si řekla, že bych chtěla být lepším člověkem. Takže už na tom pár let pracuju a stále to není ono. Chci lidem pomáhat, dělit se s nimi o jejich i moje radosti, o jejich smutek... chci, aby když někoho něco trápí, tak aby mi napsal, nebo se mi svěřil a tak podobně. Dělám to proto, protože vím, jaké to je mít problémy a také jaké to je být sám.
Je zvláštní, že jsou dny, kdy se cítím strašně sama. Říkám si, že já se rozdávám pro ostatní, ale ostatní na mě kašlou... a pak to přijde. Lidi mi začnou psát, zajímat se o mě... neříkám, že všichni... ale je tady pár lidí, speciálně jeden člověk, kterému se můžu svěřit absolutně se vším a ten člověk mě pochopí a neodsoudí mě. Je to vážně skvělé.
Možná kdyby ses tolik neuzavírala do sebe a pár lidí k sobě pustila:)) Vím, že je to těžký, ale všichni lidi nejsou špatní. Jen musíš zjistit, kteří si tě zaslouží ve svém životě.
Super článek!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama