Strach ze sebe sama

7. september 2016 at 18:40 | Susane S. |  Píšu
Myslím na smrt mých blízkých osob.
Myslím na rozchod s někým koho mám upřímně z celého srdce ráda.
Myslím na budoucnost.
Myslím na to, že nic nedokážu.
Myslím na mámu.
Myslím na tátu.
Myslím na všechny, které nenávidím.



V životě kromě babičky mi nikdo nic nedal. Jediný co jsem kdy dostala od života jsou ty geny*. Mám strach ze všeho kolem sebe, ale co vás může rozdrtit víc než vaše vlastní myšlenky? Nic. Sami si vyvoláte akorát depky, ze který už neumíte vylézt. Je to těžký, když na vás už od samýho příchodu na svět všichni serou a všichni vás berou jako hovno u cesty. To pak máte v hlavě bordel, kterej uklidí asi jenom váš psycholog, v horším případě psychiatr. Jo možná teď trošku přeháním, zatím psychologa ani psychiatra nepotřebuju, nebo spíš jsem k němu nikdy nešla i když si myslím, že někdy psychicky narušená asi jsem. Jako opravdu, sám přítel mi řekl, že si se svojí psychikou moc nerozumím. Jako já vim, je to těžký, když kolem sebe vidíte jenom nenávist. Naučila jsem se s tím žít, řekla bych že jsem vyrovnanej člověk až na pár mouch jako jsou občasný výkyvy nálad nebo histerie.

Vlastně ani nevím, co má být náplní tohoto článku, snažím se ze sebe vždycky vydat to nejlepší, ale nakonec z toho stejně vznikne dokonalá sračka. Nicméně strach ze svých myšlenek mám, mám strach sama ze sebe. Mám strach z mnoha věcí, ale strach nepřemůžete dokud se mu nepostavíte. Jak se mam jako postavit myšlenkám? Debile.

Není to sranda, když se někdo bojí toho co si v palici sám vyvolá, to je pak na odpadnutí ze stresu. Abych pravdu řekla tak jsem se stres naučila ovládat, ale druhá věc je naučit se ovládat svoje myšlení a reagování na některý situace. Jako klobouk dolu před jedincema, který jsou tak extrémně vyrovnaný, že v jeho ksichtě nepoznáte absolutně nic, ale i tyhle lidi maj mozek a i oni občas utíkaj před svýma výplodama, který se jim namnoží v hlavě. Takže jim vlastně ani nemám co závidět, protože co z toho když máte masku z kamene a uvnitř jste zranitelný, jednou totiž musí přijít někdo, kdo tu vaší masku odhalí a jste v prdeli, protože si s váma může dělat co chce a omotat si vás kolem prstu je pro něj hned snazší, což je docela na sebevraždu.

Snažim se před svýma myšlenkama utíkat, snažim se je eliminovat, snažim se je nahradit myšlenkama pozitivníma, ale co když už vás ani nic pozitivního nenapadá? No co. Prostě jste obětí sami sebe a psychicky bojujete se svým já. A to je potom taky na sebevraždu. Tenhle článek vás nemá motivovat k vyskočení z pátýho patra mimochodem, je to názorná ukázka mých myšlenek ze kterých mám strach a rozhodla jsem se s nimi něco dělat. Ač se mi to moc nedaří.

Nikdy jsem netrpěla depresema, nikdy jsem jim nepropadala, ale když už na mě přišla chmurná chvilka byla jsem v hajzlu, neuměla jsem v tom chodit, nevěděla jsem jak se z toho vyhrabat. Takže jsem to všechno vypouštěla očima ven, někdy i nosem. Proč píšu v minulym čase? Protože je to minulost. Většinou když už to na mě přišlo tak to bylo jenom proto, protože jsem začala myslet na matku a na to jak je to všechno hrozně v prdeli. Dřív mi stačilo si jí jenom vybavit a už se mi zamlžilo před očima. Teď? Teď už na ní upřímně seru, z vysoka. Jenom vyčkávám na příležitost se jí vysmát do ksichtu a pomstít se. Nikdy jsem nebyla pomstychtivá, ale v tomhle případě si to fakt vychutnám. Nejradši bych jí viděla na kolenou mě prosit ať jí odpustim, uplně si představuju jak se v tý situaci zachovam (to radši psát nebudu, ať si nemyslíte že jsem hyena). Vlastně jen díky ní se ze mě stal dobrej člověk, protože mi byla skvělym příkladem, jaká nikdy bejt nechci.

Ani si nedokážete představit, jak moc lituju svý existence, opravdu, byla bych radši kdybych se vůbec nenarodila a to vůbec neberte jako rouhání, je to prostě tak. Jenom kvůli neschopnosti a nezodpovědnosti svý debilní matky přidělávám zbytečný starosti babičce, která si má dávno válet šunečky a odpočívat.

Všechny tyhle myšlenky se mi honí hlavou denně. Nedokážu je zastavit, jenom čekam až mě to uplně vyřídí a já fakt skončim na tý posraný psychárně. A to jenom kvůli tomu, že mě rodiče nespravedlivě a sobecky vypudili ze svejch životů.

*věta z mojí oblíbený skladby

P.S. Omlouvám se za nespisovnej jazyk a za vulgarismy, ale tohle slušně napsat nešlo.
 

4 people judged this article.

Comments

1 cincina | Web | 7. september 2016 at 20:11 | React

Máš pravdu. Člověka nejvíce dokážou zničit jeho myšlenky a já vím, o čem mluvím:) Vyvoláš si depku, kolikrát ani nevíš jak a už se to s tebou vleče.
Tvoje články nejsou sračky, to neříkej. Například mě svým článkem vždycky něco předáš:) Buď se pobavím, zamyslím se a třeba se v některých bodech i vidím.
A na lidi, kteří na tebe serou a nic ti nikdy nedali, se vykašli. Máš kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi... babičku, přítele a kamarády!:)
Své existence nelituj...

2 Switch | Email | Web | 7. september 2016 at 21:55 | React

Je pravda, že člověk se většinou zničí sám.

Kolikrát jsem již měla depresi kvůli sobě a své hlouposti, o tom nedávném záchvatu úzkosti ani nemluvě :-? A vždycky, když mám v píči, jsem ok. Když je ti něco ukradené, vždycky jsi ok! Je to tak jednoduché, tááák ízy... Ale mít to ukradené, to už je holt těžší :D

Btw. taky pořád čekám, kdy skončím u psychiatra/psychologa/něco na ten způsob, a když jsem se o tom zmínila v jednom svém článku, spousta lidí mě podpořila slovy, ať tam nechodím, že to nepotřebuju. Když jsem to spojila s kamarádšinou ne-zrovna-kladnou recenzí na psychology apod., rozhodla jsem se, že to nedovolím. Není to nějaké pevné rozhodnutí. Pořád jsem "jednou dole, jednou nahoře" a to většinou v extrémech, ale snažím si říkat: buď silná, psycholog je taky jen člověk, takže ti s věcmi v tvé hlavě stejně nepomůže. Ale ty, Switch, ty ano.

A stejně tak ty, buď silná. Neumím moc lidem radit v potížích, ale chtěla bych, aby všichni, kteří se mají zle/jsou na dně/něco na ten způsob, věděli, že za nimi stojím a v jejich sílu věřím. Možná to zní hloupě nebo jako fráze a tak... Ale vím, že to, že za někým STOJÍTE, mu mnohdy pomůže víc než tisíc slov :-) (což mi připomíná, že už bych to tu měla možná ukončit :-D )

3 Terynka | Web | 8. september 2016 at 18:56 | React

Já myslím, že každý přemýšlí nad něčím úplně jiným, tvoje myšlenky se mi líbí! Ale jak píšeš, máš přítele, který ti v tom určitě dost pomáhá ne? Z článku jsem nepochopila, co jste si s matkou udělaly :-( Hlavně, že máš skvěly vztah s babičkou! Já svojí babičku taky miluju. :-)

4 darthnellr | Web | 9. september 2016 at 9:01 | React

Jako postavit se vlastní hlavě je nemožný. Občas ty myšlenky, co mě napadaj, kopla bych se za ně, ale furt tam jsou.. Nemůžu si pomoct. Kdyby po tom všem, co si si prožila a já byla na tvým místě a přišla by za mnou matka, tak bych jí ještě všechno odpustila. Takovej magor jsem, každýmu bych hned všechno odpustila... Ale důležitý je, že si uvědomuješ, jak super máš babičku!! Někdo by se zachoval úplně jinak!! Buď s  boyem a mysli na všechno hezký, co spolu máte)) A ser na matku s otcem, máš Babi)))

5 Kris | Email | Web | 9. september 2016 at 16:14 | React

Jako vždy hromada informací v krátkém textu, nechápu, jak to jen děláš :-D a taky máš pokaždé jiný design, když tu přijdu.. 8-O
No, řeknu ti jen to, že svou existencí babičce určitě zas tolik starostí nepřiděláváš.. babička za tebe určitě cítí zodpovědnost a je ráda, že tě má, když už to takto všechno dopadlo. Určitě vám to spolu dobře klape, ne? ;-)

6 Anita Barrasa | Email | Web | 9. september 2016 at 17:23 | React

Občas mě mrzí, že myšlenky nejdou ovládat, přikradou se samy a napáchají tolik škod, které už nejdou zastavit. Občas mě přepadne nenadálá deprese, kdy si všechno vyčítám a nechci, abych existovala. Těžko se potom z toho koloběhu zase vymotávám zpátky. V tomhle tě chápu. Nebudu ti mluvit do toho, co se stalo s tvojí matkou, protože o tom nic bližšího nevím... nevím, jeslti se to dá srovnat s mým vztahem s matkou, taky jsme si prošly krizí a obdobím, kdy jsem se styděla, že je moje máma... naštěstí to pominulo. Vždycky jsou tu totiž pro nás lidé, kterým na nás záleží. I ty takové máš a to je štěstí, které snad i ty nejhorší myšlenky zažene.

7 Anita | Email | Web | 9. september 2016 at 21:39 | React

Já sama si občas připadám jako rozdvojená osoba, takže bych spíš k psychiatrovi měla zajít já.:D Ne, ale opravdu. Na jedné stránce mý velí moje nově vypěstované ego a na druhé straně je pořád ta naivní malá holčička. Už mi z toho pořádně šibe.

Deprese nejsou žádná procházka růžovou sadou, já nedávno jsem si jimi prošla. Místo užívání si prázdnin jsem seděla sama zamknutá v pokoji se svými - skoro - sebevražednými sklony den co den. Nejedla jsem, nespala jsem a vždycky jsem sáhla po pití, které bych správně podle zákona měla pít až za rok. Ale čert to vem. Proto nesnáším, když lidi, kteří nezažili pravé deprese, žertují o tom, jak strašně se teď cítí, když mají mít - kupříkladu - tělocvik s klukama a jaké z toho mají deprese už týden. Nejspíš si pletou pojmy mezi depresí a mindrákem, ha ha.

8 Andey | Web | 10. september 2016 at 18:51 | React

Měla by sis o tom s někým promluvit. Říká holka, která raději svoje černé myšlenky drží v hlavě a nikdo o nich neví. Někdy to ale prostě chce jít ven.
S tímhle nic nenaděláš. Někteří lidé takový jsou. Jedny prarodiče vídám dvakrát do roka, protože to podle nich tak stačí, a druhé několikrát týdně.
Nesmíš zapomenout na ty lidi, kteří tě mají rádi. Ti si třeba nedokážou představit, že bys nebyla.

9 Daisy | Web | 11. september 2016 at 13:07 | React

Občas si také připadám narušená, ale to asi každý. Obzvlášť, když přijde týden před periodou. To se cejtim nejen jako odpornej tvor, ale ještě se tak chovám

10 Brunet. | Web | 11. september 2016 at 18:54 | React

Och zlatíčko, tak ma mrzelo to, čo som práve čítala.. nikto si nezaslúži, aby ľutoval toho že žije a že môže tento svet niečim zveľadiť či zanechať po sebe stopu...
prajem ti veľa síl.. zvládneš všetko, babička je určite šťastná, že ťa má, neber to ako príťaž, všetko sa raz vráti.. tvojim rodičom to zlé, babičke to dobré. :-)  
krásny zvyšok dňa :-)

11 Nikki Allen | Web | 11. september 2016 at 20:53 | React

Sebedestrukce by se měla psát v životopise do talentů...
Já osobně nenávidím soucit, takže tak. :D
A hned na začátku jsem si řekla, že toho máme dost společného!

12 bcup♡ | Web | 16. september 2016 at 17:45 | React

jsem ráda, že nejsem jediná, která myslí na smrt blízkých osob. krásně napsanej článek, vůbec k tomu nemám co dodat.

13 neweresth | Web | 17. september 2016 at 20:38 | React

Jsem ráda, když je člověk schopný se vypsat. Až už to má hlavu nebo ani tu patu. Často mám takový strach ze svých myšlenek, že jsem se vlastně zbláznila. Žiju v pokoji o 4 bílých stěnách a málo komunikuji s jedinci mého věku. Neumím to. Mám moc vysoké nároky. Dávám na první dojem, na energii, co z lidí vyzařuje, jak mluví, jak se chovají. A potom se cítím sama, jsem i nechci. Zrovna nedávno jsem vymýšlela teorii o sebevraždách, vyvolených a jak je to vlastně možná i nakonec dobrý. Kdekdo mi řekne, hmm, nebo messed up, měla bys mezi lidi. Co z nás bude? Nepociťuji pocit nenávisti, ale lituji toho, že tě tohle tíží, a jaksi tákne k zemi či pod ni. Třeba to bude jednou ok, třeba ne, a třeba se potkáme v nějakém tom ústávu. Občas mám ten pocit. Heh.

14 Baryn | Web | 17. september 2016 at 23:58 | React

Nelituj své existence, všechno někam povede ... a kdy ne k lepšímu, tak aspoň při nejhorším k jinému, a tudíž zajímavému. Já neznám tvou rodinnou situaci, takže se mi komentuje blbě a asi budu mimo. Je mi líto, že máš problémy s rodiči, ale pochybuji, že by tu nebyl vůbec nikdo, komu by na tobě záleželo.
A za vulgarismy se neomlouvej, to k tomuhle typu článků patří.

15 smartly | Web | 28. august 2017 at 17:45 | React

Mňa rodičia majú a vždy mali nadovšetko radi. Napriek tomu sa viem predstaviť, čo cítiš. Ono to ide hodne do hĺbky a ten pocit kdesi na najnižších poschodiach (keď chýba niečo veľmi dôležité), možno už nikdy celkom nezmizne. Ale na svete sú aj iní ľudia. Prajem ti, aby si raz stretla ľudí, vďaka ktorým spoznáš to, čo si nepoznala od rodičov. Sú takí. Viem to.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama