Slzy, smutek a žal - 2.kapitola

13. december 2013 at 1:00 | Susane S.
...Stála jsem a stále to pozorovala a nic kolem jsem nevnímala, začaly mi šíleně téct slzy a nešlo to zastavit. Můj přítel Jack leží na zemi. Zdá se, že to je on, co tu páchlo, jeho tělo. Podle toho jak to páchlo, tak tu musí, ležet pěkně dlouho. Jak se to mohlo stát, musela jsem si toho všimnout. Musela jsem něco začít dělat, zavolat záchranku už bylo pozdě, tak jsem šla k němu sedla jsem si vedle něj a políbila jsem jeho studené a zfialovělé rty. Lehla jsem si vedle něj, chytla ho za ruku a zavřela oči. Jeho dlaň byla tak chladná, ale celkově jeho tělo bylo ledové, uplně se mi zastavil dech, přemýšlela jsem co budu dělat dál. ,,Musím být silná", zvedla jsem se ze země, nežně jsem vzala Jacka do náručí a položila na pohovku poté jsem zavolala pohřební službu. Než přijela, šla jsem do kuchyně, byla jsem v šoku, vystresovaná, v hlavě jsem měla doslova guláš, vůbec jsem nevnímala. Řvala jsem po celém bytě :,,Kdo sakra jsi? Vylez ty zbabělče!" vzteky mi tekly slzy a štípaly mě po tváři.



Pohřební služba už tu byla, vzali si Jacka a lehce ho položili do černé rakve. Za pár dní byl pohřeb. Neměla jsem sílu nic dělat, nebyl důvod proč bych taky měla něco dělat. Měli jsem se brát, chtěli jsme založit rodinu, měli jsme tolik plánů. Při těch vzpomínkách na to všechno co jsme prožili a plánovaly do budoucnosti jsem zadržované slzy pustila ven. Poté jsem šla položit růži a papírek s nápisem "Fazolky nejez, budeš prdět", který mi dával pod talíř když jsem jedla fazolovou polévku, při té vzpomínce jsem se letmo usmála, položila jsem ho a řekla pár slov:,,Jack byl má drahá polovička, plánovali jsme rodinu, měli jsme jména pro děťátka, chtěli jsme se odstěhovat na kraj města a koupit si domeček na pobřeží. Měli jsme v plánu hodně věcí, ale nic netrvá navždy", utřela jsem si slzu a pokračovala:,,On byl můj důvod proč žít a pro co se smát i plakat. Byl mým vzorem, on vždy věděl co ve správnou chvíli dělat, nikdy neztrácel naději, Jacku jestli mě v tuto chvíly slyšíš tak pozorně poslouchej. MILUJU TĚ a nikdy jsem tě nedokázala podrazit, byl jsi, budeš a jseš můj MYŠÁK, já vím že jsi tu přezdívku neměl rád, tak snad mi to odpustíš, už nebudu jíst fazolky neboj, dám na tebe pozor."

Jakmile pohřeb skončil, odešla jsem domů, zastavil mě Jackův kamarád Peter a řekl mi, ať se držím a ať jsem silná, vážila jsem si toho. Když jsem konečně přišla domů, odložila jsem si věci a šla jsem do kuchyně si udělat silné kafe, neměla jsem na nic náladu. Vypila jsem kafe a šla si sednout do obýváku, jen tak jsem seděla a vzpomínala na Jackův úsměv, na jeho krásné zelené oči. Na jeho úžasná slova, jak mě miluje na jeho vtipy a lichotky. Zadržovala jsem slzy co to šlo, ale proč je nepustit ven, jsou pro Jacka. Jediné co nepustím ven jsou vzpomínky a lásku k němu. V tu chvíly jsem si uvědomila, co bude dál, mám si někoho najít? Co když o něj zase přijdu, jediné co jsem věděla, bylo to že Jackovi by rozhodně nevadilo kdybych někoho měla, ba naopak byl by rád kdybych byla šťastná.

Neměla jsem přátelé, rodinu, nikoho jenom Jacka a o toho jsem také přišla! Nebylo by nejlepší kdybych za ním šla také? Byli by jsme spolu tam nahoře dále šťastní, nemuseli by jsme od sebe být tak daleko. Ne. Nebudu to dělat. Jsem mladá a život mám před sebou, ale pro co mám žít? Když pro to, pro co jsem žila do teď, jsem ztratila. Vzala jsem mobil a stále jsem četla SMSky které jsme si psali když jsme vedle sebe leželi v posteli, pořád dokola a vybavolala si tu chvíly kdy jsme si to psali. Teď budu ležet sama bez něj, stále budu čichat k jeho polštáři, pořád ho budu vidět, pořád budu slyšet jeho hlas. Na nic jiného jsem v ten moment nemyslela.
**
Po Jackově smrti jsem začala hubnout, nechtěla jsem jíst ani pít, pořád jsem jen seděla v křesle a v ruce jsem měla Jackův polštář. Byl celý mokrý od mých slz. Byla jsem čím dál tím ve větších depresích. Prostředí ve kterém jsem byla mi také nedělalo dobře, bylo tu prázdno, bílé zdi, jedno křeslo jeden stůl. Každý krok který jsem udělala mi připomínal jeho.

Po delší době jsem si uvědomila, že takhle to dál nejde. Že ze sebou musím něco udělat. Koupila jsem si pejska, malou fenku a dala jsem ji jméno Nansy. Ona mě zase naplňovala a pomáhala mi uplně se vším. Ona mě pochopila, měla mě ráda a od teď mi bude dělat společnost, budeme spolu spát, budeme spolu trávit každičký den, ale co když mi vemou i Nansy? NE! To nedovolím! Ona se o sebe ještě neumí postarat jsou ji teprve 2 měsíce! Ven nesmí. Ale však ani Nansy mi nepomohla na Jacka zapomenout.

Nastala půl noc-doba kdy obvykle chodím spát. Nansy dnes ale spala na chodbě vedle dveří, nechtěla jsem aby tam byla, bylo to pro mě nejhorší místo v bytě, vzala jsem ji a položila na sedačku v ložnici. Šla jsem si tedy lehnout. O 2 hodiny později, kdy jsem ještě nespala někdo zuřivě zvonil, Nansy se hrozně lekla a začala výt. Uklidňovala jsem ji a šla se kouknout do kukátka jako minule, bojím se, že je to zase ten neznámý člověk, ano. Je to on. Ujístím se, že mám zamčeno a zavřená okna, všechno je zabezpečené. Ten muž se sem nemá kudy dostat. Mlčím, poslouchám a sleduji co dělá zároveň. Stále stojím na špičkách a sleduji z kukátka.

Najednou vidím, jak se nahne a podívá se do kukátka také, dívám se mu do jeho odporného oka, nemohu nic dělat jinak by poznal, že jsem uvnitř, panikařila jsem, ale ovládla jsem se. Poté to vzdal a šel po schodech zase dolů. Stále jsem koukala do kukátka, jestli se nevrátí, ale nevrátil, tak jsem se šla podívat z okna, kudy jde pryč. Stál na rohu a zapálil si cigaretu.

Druhá kapitolka, opět prosím kritiku a názory. :-)
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Catt. | Web | 13. december 2013 at 9:02 | React

prosiiiiiiiiiiiiiiiim pomoc me nejde dat ti komentář na blog spot:

ta básnička je docela hezká:)

ten blog-no největší závislost,i když jsem si ho 150x zrušila,vždycky jsem si po tejdnu založila novej. bez něj mi to nějak nejde-__-

7milionů? why not? uplně bych nejvíc jela do Indie,Anglie,a pak někam třeba po větru,hlavně ne zpátky do ČR,prdel světa a svině everywhere!!

líná nejsem(haha),jen teď plivu pecky z mandarinky na zem a říkam si že to uklidim až příde mamka:D:D:D

2 DenysΔ | Web | 13. december 2013 at 9:27 | React

s tím votočvohozem.
No prostě se zaregistruješ :D.. to je asi všude stejné ;))):))) všechny kroky ti to tam píše:)
Potom nafotíš oblečení, nahraješ ho, popíšeš ho, popřípadě ho i naměříš (jak se ti chce:D)..
A pak čekáš jestli se to někomu zalíbí (můžeš psát komentáře do fóra, diskutovat o daném tématě. Vyhledávat oblečení, zakládat svoje téma jaký chceš:))
No a když se někomu oblečení zalíbí buď tě poprosí o výměnu - ty si v jeho katalogu vybereš nějaký kousek, který se ti bude líbit a vyměníte to (pozor na lhářky, a že jich tam je.) Pokud si nic nevybereš tak buď si to slečna koupí a nebo to chtít už nebude. Pokud si to bude chtít koupit, tak jí pošleš číslo účtu a až ti tam pošle peníze tak ty pošleš balíček s oblečneím:)
Pokud vše proběhne dobře, tak mužeš, ale nemusíš (ale měla by si :D) dát komentář k slečně (vlastně ji ohodnotit.) že jsi byla spokojená, stejně tak pokud s obchodem nebudeš spokojená tak dát negativní hodnocení :)))
toť vše asi?:D:D

3 Sheri | Web | 14. december 2013 at 10:56 | React

Dostala som sa k tomu až teraz, je to parádne (ja chcem vedieť kto je ten muž! :D).

Prosím, prosím, nech sa nič nestane Nansy :D

4 liz | 19. december 2013 at 18:51 | React

pekné texty :3 :)
bola by som šťastná keby som mala hodnotenie takéhoto zvláštneho blogu na tom svojom... :O :3 lizfelinee.blogspot.com
 Ďakujem :3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement