Vzpomínání aneb nostalgie

31. october 2013 at 21:59 | Susane S.
Znáte to. Jenom vidíte nějakou maličkost, která vám připomene nějakou osobu a už z toho máte divné pocity. Vzpomínaté na vše dobré a ačkoliv nechcete objeví se i to zlé. Posledí dobou se mi to stává furt, moc se zabývám minulostí, stále mě žere to, že když si vybavím některé chvilky, tak nad tím moc přemýšlím a napadají mě různá a mnohem lepší řešení a potom mě to žere a nemůžu nic dělat. Protože to konec konců stejně neovlivním.

Říká se, že co oči nevidí srdce nebolí. A to je právě ono. Potkávám ho furt. A když ho nepotkám tak o něm asoň něco zaslechnu. Proč když se o něm bavím mezi přáteli tak to tak neberu, ale když jsem doma sama, tak se jen užírám vzpomínkami a slané slzy mi tečou po tváří? Je to tím, že mezi lidmi je jiná atmosféra tak když se hned změní téma tak se tím víckrát nezaobírám.

Také se říká, že na jinou osobu zapomeneš snáze jinou známostí;také jsem zkoušela. Ale pokaždé na novém úlovku hledám stejné znaky jako na něm, proč? Proč to dělám když se snažím zapomenout. Asi protože on byl pro mě dokonalý (já vím že nikdo není), protože on mi dal vše co potřebuji. Budu si muset zvyknout na to, že se budu ráno probouzet bez toho aniž bych ho viděla vedle sebe, také na to, že když se přihlásím na FB tak tam nebudu mít hezké zprávy, ale jenom tu zelenou tečku a budu zbytečně přemýšlet nad tím co asi dělá. Jestli ho to taky tak žere, nebo jestli má aspoň trošku výčitky. Ale odpovědi se nikdy nedočkám. Samá otázka, ale žádná odpoveď.

Snažím se zapomenout a jít dál. Ale sekla jsem se. Furt vzpomínám na jeho úsměv, na ty jeho dolíčky. Na ty jeho kudrlinky. Nejde jen tak zapomenout na ty hezké chvilky. Možná bych je neměla uplně vypouštět z hlavy, ale být ráda za to, že mi zase život nakopal prdel a ukázal mi že jsem zase vstoupila do zakázaného prostoru. Znáte to. Každý vám říká, nedělj to, je to špatné, ale vy i tak neposlechnete a necháte se omámit tím co vám je nabízeno a nejste dostatečně silní na to to odmítnout?

Vzpomínám také na to, jak jsem se s ním poznala, to mě zabíjí nejvíc jak zevnitř tak z venku. Bylo to tak úžasný. Ale proč se tím pořád zabývám, když je to nevratné a nic už s tím neudělám. Prostě jsem asi uplně debilní. Ale ani nevíte jaký mám pocit. Věřím že hodně lidí, si tímhle prošlo. Když jsem o tom mluvila s babičkou, které říkám všechno. Řekla mi na to, že žádný kluk, by neměl nikdy dovolit abych kvůli němu byla nešťastná. A pokud to nějakej udělá, že mu mám nakopat prdel a vysrat se na něj. Miluju všechny, kteří mě motivují a podporují. Sice jsou to jen slova, ale je k neuvěření jak mi pomůže když mi někdo promlouvá do duše ať už na mě řve nebo je klidný, prostě pokud nemluví sračky a myslí to vážně tak mě to motivuje apomáhá mi to.

Tenhle článek bych měla už ukončit a udělám to asi tímto způsobem :
Žádná holka/slečna/žena by neměla dovolit klukovi aby ovlivnil její styl nebo způsob života, pokud se musí měnit holka kvůli klukovi, není to láska, ale pokud se změní kluk kvůli holce, určitě to s ní myslí vážně.

Omlouvám se pokud jsem někde psala totální hovadiny, ale psala jsem to ze srdce a je to opravdu z mého nynějšího života a právě jsem vám vylíčila moje pocity za poslední měsíc. :-) Děkuji všem co si to přečtou a nějak okomentují ať už kladně nebo záporně (ráda se dozvím jaký máte názor).
 

2 people judged this article.

Comments

1 Christie21 | Web | 31. october 2013 at 22:07 | React

Velmi výstižný článek, úplně mě to dostalo, jako kdybych to sama prožívala :) ^^

2 rebelle fleur | Web | 1. november 2013 at 0:08 | React

Stejná písnička. Prožívala jsem něco podobného. Ze začátku pokaždé když jsem ho uviděla se mi všechno vrátilo. Všechny vzpomínky, všechny myšlenky, on se smál, byl šťastný a mě tekli slzy. Pořád jsem se tím zaobírala, furt dokola jsem to řešila, poslouchala depresivní písničky, byla skleslá, ale jednoho dne jsem si řekla TAKHLE NE. Už jsem ze sebe nechtěla pořád dělat tu chudinku, když jsem si to udělala sama, moje pitomé chyby. Řekla jsem si ,že na něj zapomenu, že už nebudu smutná, že jsou i jiní a že on nebude první ani poslední. Od té doby je mi kupodivu dobře :))

3 Ecritte | Web | 1. november 2013 at 6:15 | React

Jak já říkam...seškrábni svou sebeúctu z chodníku a di dál ;) je to složitý, ale člověk posléze zjistí, že nemá čas se tím zaobírat, jelikož když přijede v pět ze školy, sedne si k učení, koukne na fb a je rád, že je rád. Já po kafi taky moc přemýšlím a sem citlivá. Napíšu klukovi, jestli mě miluje a on na to:"proč?" brečela sem, ale vim, že je to dřevo netesaný a tak to teď beru s nadhledem. každý si něco zažil s láskou. Když vidíte ex s holkou a směje se, buďte šťastny, jelikož šel dál, má se nejspíše dobře. Život není o tom se ohlížet a stále se vracet. Pokuď se vrací vzpomínky, nech je ;) prostě je nech vyplinout na povrch, pobreč si, zvykni si na ně a "spřátel se". Vzpomínky mají být malé zastesknutí, zavzpomínání, né hluboké tužby ;)

4 Wnaty | Web | 1. november 2013 at 6:48 | React

a) Naprosto dokonalý článek
b) Naprosto krásný blog
d) Pokud seš ta slečna na obrázcích tak ti musím říct že seš krásná :o :)
c) Páni máš mě v oblíbených blozích? :) Děkuju, taky si tě přidám :)

5 ameliagolden | Web | 1. november 2013 at 11:39 | React

Netrap se kvůli klukům, život jde dál!! :-)

6 Entries of my life - Zuzka | Email | Web | 1. november 2013 at 22:54 | React

Vůbec neřeš :) Čeká tě určitě parádní život, uvidíš! :) Tohle zvládneš, oproti jiným problémům je to nic, věř mi :)

7 Indie.Annette | Email | Web | 2. november 2013 at 3:32 | React

Měl jsme to stejně... srdíčko hodně bolí, ale za čas se to přenese.. on čas totiž nejlíp vyléčí všechny rány..  a na to, když je to "první" láska tak je to moc ') je to velká bolest, kterou si člověk musí projít sám.. měla jsem to stejně. . . :( přeju ti, ať se z toho co nejdřív dostaneš! :)
~ na té fotce ti to mooc sluší ')

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama