Den psychologie

28. january 2017 at 19:09 | Susane S. |  Duševní průjmy
Tento pátek se u nás ve škole konal už třináctým rokem Den psychologie, určitě si pamatujete na můj článek Když člověk potká člověka. V tom článku jsem zmiňovala, že je to vlastně seminární práce na psychologii a právě na Dni psychologie jsou soutěžící, kteří byli vybráni svými profesory aby svou práci přednesli porotě a námvšem ostatním účastníkům.
Ono se to zdá jako brnkačka, ale pro mě to byl neskutečný zážitek a já se o něj s vámi prostě musím podělit. Je to pro mě zážitek hlavně proto, protože jsem nikdy nevěřila, že dokážu mluvit před tolika lidmi, které vůbec neznám a ještě ke všemu o tématu, které je pro mě natolik citlivé, že jsem se tam málem rozbrečela (MÁLEM!).
 

Sílo vůle, haló!! Kde jsi?!

11. january 2017 at 15:45 | Susane S. |  Píšu
Bych si fakt přála. Přála bych si přestat kouřit i cigarety i trávu. Jenže moje síla vůle je fakt mizerná. Přestat kouřit se snažím bezmála 4 roky. Každý můj pokus o to dopadl samozřejmě stejně, vydržela jsem to pár dní a pak nastal moment kdy si předemnou někdo zapálil a já automaticky musela taky. Kupovat si krabičku téměř ob den už je pro mě skoro automatický. Ani nevíte jak mě to deptá mozek. Stejně mi ty cíga absolutně nechutnaj a ani nepociťuju žádný uspokojení když si potáhnu a vyfouknu kouř, kterej obsahuje bezpočet sraček, který způsobujou raka (to nám samozřejmě na každý krabičce nezapomenou oznámit).
S přítelem se snažíme přestat kouřit už celý ten rok co jsme spolu, jenže to je kusovka sem a kusovka tam a pak najednou koupíme si krábu, protože koupit si jedno cígo za 5 korun se fakt nevyplatí žejo. Sere mě jak jsem slabá, jak u ničeho nevydržím, jak mám STRAŠNĚ SLABOU VŮLI! Jenže závislost je závislost, že. Vždycky jsem si říkala, že dokážu přestat kdy budu chtít, ale teď se mi zrovna nechce, hmm a bude se ti někdy chtít? Někdy určitě. Kdo kouří už delší dobu, určitě to zná. Určitě zná ten pocit, kdy jste jakoby něčím spoutaní a nevíte jak se z toho vymotat.

project 365

2. january 2017 at 20:24 | Susane S. |  Novinky
Zdravím všechny.
Jelikož je toto můj novoroční článek a vlastně jediný za celé svátky, tak vám dodatečně přeji Šťastný Nový rok, přeji vám také aby se vám všechna přání alespoň z části splnila a poklidný rok ve všech směrech, pro mě je ten klid asi nejdůležitější.
A jelikož je tu tedy konečně nový rok, řekla jsem si že si udělám takový menší projekt, jedná se tedy o projekt 365, pojmula jsem to tak, že jsem si založila druhý instagram, kam budu každý den přidávat fotku, která by měla ten den charakterizovat a k tomu se jako obvykle nějak krátce vyjádřím.
Udělala jsem to hlavně proto abych si to na konci roku mohla připomenout a vybavit si některé hezké zážitky. Možná se to stane mou každo roční tradicí. :D

Pokud by jste měly zájem nahlédnout do mého každodenního života účet najdete tady:


Budu moc ráda za každý follow a doufám, že rok 2017 bude plný pozitivních zážitků a zábavy.
Samozřejmě tam nebudu přidávat jen svůj ksicht, ale můžete se těšit třeba na nějaká vtipná videa s přítelem, ktera moc rádi vytváříme a teď se budeme doufám moc podělit i s vámi. ♥
 


Kdybych se rozhodla jinak

26. december 2016 at 22:24 | Susane S. |  Píšu
Než se dostaneme k jádru věci, chtěla bych se s vámi podělit o nějaké příjemné zážitky, které se mi staly v době kdy jsem tu docela strádala. První věcí je, že minulé pondělí a to přesně 19. prosince se můj blog objevil na hlavní stránce jako BLOG DNE. Ani nevím jak pořádně to překvapení a radost popsat, jsem z toho stále paf a nemůžu tomu uvěřit, že můj hlavní blogový sen se stal skutečností. Chtěla bych Vám moc poděkovat za to, že mi sem chodíte a že čtete moje hlody, dělá mi obrovskou radost, už jen to, že o moje myšlenky a slova má někdo zájem. DĚKUJI!!!
Dalším takovým menším úspěchem je už skoro 12k návštěv. Neuvěřitelné číslo, pamatuji si, jak jsem se ještě nedávno radovala z deseti tisíc a ono se to zvedlo už o necelé dva tisíce! Wow. Jsem vám moc vděčná.

A teď už konečně k věci.

Zhruba před třemi lety jsem jako každý jiný deváťák byla postavena před docela důležité životní rozhodnutí a to je výběr střední školy, myslím si, že úplně každý tady si tím prošel, ale ne úplně každý je se svým rozhodnutím teď spokojený.
Já jsem ten případ, kdy úplně spokojená nejsem. Střední školu jsem si vybírala unáhleně a vlastně úplně bezmyšlenkovitě. V té době mi bylo patnáct, můj mozek byl tuze obalen vrstvou, které říkám "debilismus" jinak řečeno puberta. Bylo mi absolutně jedno, kde budu studovat, šlo mi hlavně o to se na nějakou školu dostat. To, že nejsem tak úplně debil s IQ tykve jsem zjistila až teď kdy každý den v týdnu musím sedět ve třídě plné méněcenných osob, které se mi nemají šanci vyrovnat (vážně se nechci povyšovat, ale kdo neviděl nepochopí). Samozřejmě, že se tam najde pár individuií, které k sobě dokážu přirovnat a které mi stojí i za nějaké to poklábosení, ale tím to tak nějak končí.

Where to go next